O bižuterii
Veškeré aktivity naší společnosti úzce souvisí s nákupem, prodejem a propagací bižuterie. V tomto oboru podnikáme téměř 26 let a snad oprávněně se tedy považujeme za odborníky v dané oblasti.
Bude nám potěšením se s návštěvníky těchto stránek podělit o některá zajímavá fakta.
CO JE „BIŽUTERIE“
Bižuterie je jedním ze základních rysů lidské kultury. Spolu s výrobou nástrojů a zbraní patří výroba bižuterie mezi nejstarší řemeslné dovednosti vůbec.
„Bižuterie“ nebo „šperky“?
Šperky označují veškeré předměty určené k dekoraci těla, oděvů, doplňků apod., které jsou zhotoveny z drahých a nebo přírodních drahokamů a polodrahokamů. Cenově můžeme šperky řadit do vyšší cenové kategorie. Z hlediska vlastního provedení a zpracování přitom rozdíl mezi šperkem a bižuterií nemusí být vůbec žádný. Nicméně je skutečností, že v průběhu historie právě vlastní hodnota šperků zapříčinila významný posun prestiže šperků proti bižuterii, což bylo zejména dáno možností užívat šperky pouze mezi privilegovanými vrstvami obyvatelstva.
Bižuterie znamená totéž co šperky, předměty jsou však vyrobeny z běžných materiálů, tj. z obecných kovů, skla, plastických hmot, keramik, přírodních materiálů apod. V některých případech se tento pojem používá jako nadřazený pro uvedené ozdobnické předměty bez ohledu na materiál (typicky v anglosaských zemích, kde „jewellery“, „jewelry“ znamená jak bižuterii, tak šperky). V tomto případě se rozlišuje pravá bižuterie (tj. šperky) a užitková bižuterie (tj. bižuterie v běžném smyslu tohoto slova).
Novodobá bižuterie, jejíž historie je stará zhruba 200 let, doznala svého bouřlivého rozmachu v jednoznačné souvislosti s demokratizací života po antifeudálních revolucích v Evropě a se vzrůstem životní úrovně především středního městského stavu. Do jisté míry stále platí, že bižuterie je v řadě svých komodit odvozována od klenotnictví a slouží jako jeho levnější a dostupnější imitace, většinou se však již jedná o zcela svébytnou a na pravých špercích nezávislou módní oblast.
Proč nosíme bižuterii?
Cílem nošení bižuterie je učinit jedince nápadnějším, a tím zlepšit jeho podmínky pro dosažení lepší pozice ve společnosti, jejímž je členem.
Je pochopitelné, že používání bižuterie byl a je doménou převážně ženské části populace. V jiných kulturách i časech najdeme jen málo výjimek. Dnes se role ženy ve společnosti rychle mění a přizpůsobuje se zběsilému tempu západní civilizace, avšak historicky je spjata s potřebou vzbudit zájem ze strany potenciálních partnerů. To je podstatou prosperity nejen bižuterního průmyslu, ale i všech dalších výrob souvisejících s módou, jako je textilní, oděvní, kožedělní, galanterní, aj. průmysl.
KOMPONENTY BIŽUTERIE
Komponenty bižuterie označují díly, z nichž se sestavují finální bižuterní výrobky (tj. ty, které jsou určeny pro konečného spotřebitele).
Klasicky se bižuterie členila podle převažujícího materiálna bižuterii kovovou, skleněnou, plastovou atp., toto členění v současné době je již překonáno, protože se zcela běžně kombinují komponenty z nejrůznějších druhů materiálu a je často obtížné takto vzniklé finální výrobky zařadit. V popisu našich výrobků se setkáte s různými pojmy, které bychom vám v této sekci rádi přiblížili.
Perle a korále
Pojem perle (nikoli však perla či perly) rozumíme jakékoli uměle zhotovené komponenty bižuterie, opatřené dírkou a určené primárně k návleku. Perle mohou být kovové, z minerálu a hornin, keramické, dřevěné, z korálů, jantaru, atd. Převážně jsou však bižuterní perle zhotoveny ze skla nebo plastických hmot. Naproti tomu (pravá) perla je zhotovena, nebo vzniká z přírodního materiálu. Jedná se obvykle o přirozené produkty různých druhů měkkýšů. Jako určité synonymum pro bižuterní perle se používá pojem korálky (správně „korále“).
Smalt
Smalt je křemičitá tavenina příbuzná sklu, ale i porcelánu, která vytvoří na kovu celistvý ochranný povlak hladkého a lesklého charakteru. Teplotou výpalu v peci je přesně na rozhraní skla a porcelánu. I když je smalt křehký, dokáže bez změny barvy i lesku přečkat stovky let. Původně se smaltování používalo právě jako zdobící prvek na špercích, až později i jako povrchová úprava kovů litin, plechů, které tak byly chráněny proti korozi a povětrnostním vlivům. Význam má také v zubním lékařství, kdy je zubní náhrada, zhotovená z kovu, tavením pokryta vrstvou dentální keramiky.
V českých zemích je nejstarší použití smaltu zaznamenáno na českých korunovačních klenotech (svatováclavská koruna) a na kříži Přemysla Otakara II. Nutno poznamenat, že část výrobců používajících čiré nebo probarvené polymerové pryskyřice ráda vydává tento materiál za smalt, tím ale uhlovodíkové polymery opravdu nejsou.
Bižuterní kov
Jedná se o průmyslově vyrobené komponenty z obecného kovu. Jsou upraveny povrchovou vrstvou na požadovanou barvu (stříbrná, staroměděná, starozlatá, … viz. dále).
Galvanizace
Galvanizace znamená trvalé pokrývání kovových předmětů vrstvami jiných kovů za pomoci elektrického proudu. Důvodem je – buď aby předměty mely lesklejší, drahocennější vzhled (zlacení, stříbření), nebo aby se předměty staly odolnější a trvanlivější (niklování, zinkování, platinování). Předmět, který se má pokovit se spojí s minusovým pólem (katoda) a ponoří se do příslušné lázně, což je roztok sloučeniny kovu, kterým se předmět pokrývá. Do tohoto roztoku je zavedena destička s kladným pólem (anoda). Elektrickým proudem se uvolňují ionty z roztoku a ty se rovnoměrně usazují na předmětu.
Aby se předmět správně pokovil, je potřeba ho správně připravit. Tyto přípravy se skládají z mechanické a chemické části. V té mechanické části se předmět zbavuje nečistoty buď kartáčováním, nebo otíráním pískem v bubnech. Dále se brousí dřevěnými kotouči a nakonec se leští vídeňským vápnem (kysličník železitý). Chemická část spočívá v dokonalém očištění od zoxidovaných povrchů pomocí kyselin a také k důkladnému odmaštění kovového výrobku. Ještě před odstraněním mastnoty se předmět často naváže na drátky, aby již nedocházelo ke kontaktu s kůží. Tyto celé dráty se poté přímo ponoří do lázně, kde započne proces galvanizace.
Základní druhy galvanik, se kterými se můžete u naší bižuterie setkat:
- Zlatá galva
- Stříbrná galva
- Staroměď
- Platina
- Černá galva
Tombak
Tombak je označení slitiny mědi (84-90%) a zinku (10-16%), tedy mosazi s vyšším obsahem mědi. Mechanické vlastnosti této slitiny je možné měnit v širokém rozsahu tvářením za studena, a proto se užívá k výrobě pájené bižuterie.
Rhodium
Rhodium je drahý kov stříbřitě bílé barvy. Je mimořádně chemicky odolný a neochotně se rozpouští pouze v lučavce královské, a za určitých podmínek i v kyselině chlorovodíkové. Společně s rutheniem a palladiem patří do tzv. triády lehkých platinových kovů. Rhodium bylo objeveno roku 1803 anglickým chemikem W. H. Wollastonem, který mu dal jméno podle růžové barvy rhodiových sloučenin („růže“ je řecky „rhodon“). Rhodium se používá jak při výrobě samotné bižuterie, tak i k pokovování částí vyrobených z méně ušlechtilých kovů, čímž se zvyšuje jejich odolnost a lesk. V poslední době se často rhodium také stříbrné šperky, které jsou tak chráněny před korosivním černáním.
Sklo
Sklo se vyrábí z viskózní skloviny roztavené ve sklářské peci. Materiál se rychle zchladí a nemá dost času na zformování regulérní krystalové mřížky, podobně jako když se konzumní cukr roztaví a rychle zchladí vylitím na chladný povrch. Výsledná tuhá látka je amorfní (beztvará), ne krystalická jako je cukr před roztavením.
Čisté sklo je průhledný a relativně pevný materiál, odolný proti opotřebení. Může být formováno do všech existujících tvarů. Tyto žádané vlastnosti jej předurčují k velkému množství použití ve většině oborů lidské činnosti. Sklo je však velmi křehké a rozbíjí se na ostré střepy. Tyto vlastnosti mohou být modifikovány nebo i úplně změněny přidáním jiných sloučenin nebo tepelným zpracováním.
Metoda, jakou je sklo zahřáto a zchlazeno, může značně ovlivnit barvy produkované těmito sloučeninami. Chemické vlastnosti skla nejsou v současnosti kompletně a dostatečně prozkoumány, často se proto objevují nová zbarvení skla a nová využití díky nově prozkoumaným vlastnostem.